Historie

Z historie do současnosti

Pěstitelské pálenice ovocných destilátů v období komunistického režimu provozovaly národní, později státní podniky, které se zabývaly potravinářskou výrobou. V oblasti Olomoucka se jednalo o podnik Seliko Olomouc. Pálenic bylo velmi málo a v letech velké úrody ovoce stěží stačily zvládat nápor pěstitelů. Produkci ovoce z Uničovska bylo do poloviny osmdesátých let dvacátého století možné zpracovat v pálenicích v Dlouhé Loučce, Šternberku, Těšeticích a Tršicích (provozovalo Seliko Olomouc), popřípadě v Lošticích, Hrabové a Zábřehu (provozovalo Zemědělské zásobování a nákup Zábřeh).
V první polovině osmdesátých let dal podniku Seliko výpověď majitel budovy pálenice v Dlouhé Loučce Otto Heidenreich a tato ukončila svou činnost. Vzhledem k nedostatku kapacity pro zpracování ovoce z okolí hrozilo vážné poškození zájmu pěstitelů a proto vedení olomouckého Selika vstoupilo v jednání s Městským národním výborem v Uničově o nalezení vhodného objektu pro provoz pálenice. Úřad Seliku nabídl nevyužité prostory v objektu bývalých kanceláří cukrovarského statku v Nádražní ulici a k potřebným stavebním úpravám byly úřadem uvolněny kapacity a materiál z tehdy probíhající výstavby zimního stadionu. Největší zásluhy na tomto bohulibém díle měl tehdejší místopředseda Městského národního výboru Josef Skopal, sám významný pěstitel ovoce. Nová pálenice zahájila provoz v podzimních měsících roku 1984, obsluhu zajišťovala Zdena Zacpalová z Olomouce.
Se změnou společenskoekonomických podmínek na počátku devadesátých let Seliko Olomouc stejně jako další podniky zpracovalo vlastní privatizační projekt a provoz pálenic z něho vyloučilo jako nerentabilní. Na přelomu let 1991 a 1992 podnik tedy nabídl zařízení pálenice k odprodeji městu. Město O zařízení neprojevilo zájem, zařízení tedy bylo nabízeno k odprodeji a město zároveň nabídlo objekt k pronájmu soukromému subjektu. O provozování pálenice projevili zájem Ing. Miloslav Kolomazník (rodák z Uničova a mistr lihovaru v olomouckém Seliku) a Dalibor Horák (ve městě zajišťoval výkup ovoce od pěstitelů k průmyslovému zpracování). Ti zahájili provoz pálenice v podzimních měsících roku 1992 pod hlavičkou veřejné obchodní společnosti Palírna u Vodičkovy vily a stali se tak jedněmi z prvních soukromých provozovatelů pálenic v republice.
Tito provozovatelé v průběhu let v provozovně provedli řadu stavebních a technologických úprav ke zlepšení komfortu zákazníků, z nichž nejvýznamnějších bylo umístění kvasných nádob na dvoře pálenice. Stoleté dřevěné kádě byly odkoupeny od závodu Selika v Bruntále. Poté bylo možné odebírat od pěstitelů ke zpracování také celé ovoce. Tuto službu poskytovala soukromá pálenice v Uničově jako první v širokém okolí. V předchozím období tuto službu poskytoval pouze ovocný lihovar v Hrabové, který však nezpracovával samotný kvas. Pálenice také jako první zahájila pálení destilátu z letního ovoce v červenci a srpnu, tedy ihned po vykvašení. Tím bylo zamezeno ztrátám na kvalitě kvasu a následně destilátu, když v předchozím období musely kvasy z letního ovoce čekat několik měsíců na zahájení hlavní podzimní sezóny. V prvních letech činnosti před vznikem mnoha desítek konkurenčních podniků v rámci okresu byl o služby pálenice obrovský zájem a pálenice musela část zájemců odmítat. Zákazníci přijížděli až z východních Čech a Vysočiny.V rekordních sezónách pálenice vyrobila více než deset tisíc litrů stoprocentního etanolu, k desátému výročí zahájení výroby v roce 2002 celková výroba destilátu představovala vlakovou soupravu o deseti cisternách. Dalibor Horák v objektu pálenice dále prováděl výkup ovoce od pěstitelů, především pak angreštu, rybízu a padaných jablek k průmyslovému zpracování. Počátkem nového tisíciletí odprodal Ing. Miroslav Kolomazník pro jiné zaneprázdnění svůj podíl druhému ze společníků, který pak podnik dále provozoval jako jediný vlastník obchodní společnosti.
V roce 2004 jsem odkoupil zařízení pálenice od Dalibora Horáka , který byl mezitím v roce 2002 zvolen místostarostou města Uničova. První velkou změnou bylo postavení další kvasné nádoby , vybudování systému dopravy ovoce šnekem do šrotovníku a následně samospádem do samostatných nádob. Proces pálení probíhal až do roku 2007 klasicky a topilo se pod kotlem dřevem. V tomto roce došlo k zásadní změně a to PLYNOFIKACI pálenice a přebudování systému sání kvasu, přímo do nádoby nad kotel. Tímto se odstranilo spoustu zastaralé a ruční práce.
V současné době je již v našem okolí mnoho nových pálenic , a proto je moji snahou provozovat pálenici co nejlépe , ke spokojenosti zákazníků.

Váš Petr Weigel